Původ plemene

O původu plemene zlatý retriever není stále úplně jasno- jedna verze hovoří o tom, jak byl v roce 1858 v anglickém městečku Brighton sir Dudley Marjoribank, lord z Tweedmouthu tak nadšen vystoupením skupiny cvičených psů v ruském cirkusu, že si jich hned několik zakoupil a založil na nich svůj chov. Druhá, častější, verze říká, že si téhož roku lord Tweedmouth v Brightonu koupil od místního ševce jedno žluté štěně s delší srstí (pes Nous).

Ať už prvního psíka získal lord Tweedmouth jakkoliv, jisté je, že na svém panství Guisachan připustil roku 1868 žlutým psem jménem Nous játrově zbarvenou fenku Belle (Bellu), která je v záznamech lorda Tweedmouthe zapsána jako tweedský vodní špatněl. Z tohoto spojení se narodila čtyři štěňátka žluté barvy: pejsci Primrose a Cowslip zůstali doma, Crocus putoval k synovi lorda Tweedmouthe a fenka Ada byla věnována pátému hraběti z Ilchestru.

Tito čtyři psi jsou všeobecně uznáváni za zakladatele plemene, postupně (až do roku 1913) byla k jejich potomkům přikřížena jiná plemena- bloodhound, ostatní retrieveři a setři.

V roce 1913 bylo Angličankou Charlesworth iniciováno založení Klubu zlatých retrieverů. Následuje stanovení plemenného standardu a oficiální uznání plemene pod názvem žlutý nebo zlatý retriever. Roku 1920 byla tato registrace změněna do dnešní podoby a názvu plemene- zlatý retriever (golden retriever).

Přinašeč a jeho původní poslání

Jednotlivá plemena se měnila a vyvíjela v závislosti na vývoji palných zbraní- dříve zejména používaní honiči ustupovali do pozadí a větší uplatnění nacházeli slídiči, setři a přinašeči.

Typická práce psa přinašeče (přinášet, aportovat – angl. to retrieve) spočívá v dohledávce a přinesení střelené a postřelené drobné zvěře, přičemž pes vybíhá od nohy vůdce až na jeho povel a při hledání se nevyhýbá žádnému terénu, velice rád a dobře pracuje ve vodě a rákosí. Má rovněž výbornou paměť a je schopen si zapamatovat několik míst, kam padla střelená zvěř.

V dnešní době se začíná i u nás slibně rozvíjet sport s retrieverem- tedy práce s atrapou- jde o tzv. dummy (z angl.), což jsou půlkilové vycpané váčky z pevné tkaniny, které rovněž plavou. Tyto dummy nahrazují zvěř, která bývá pro majitele retrievera- nemyslivce někdy téměř nedostupná.

Pro svoji vysokou inteligenci a ochotu a nadšení k práci je retriever rovněž vyhledáván pro specializovaný výcvik jako pes průvodce nevidomých, asistenční pes pro postižené, canisterapeutický pes apod., ale zároveň se úspěšně používá i k vyhledávání omamných látek, výbušnin i jako pes záchranářský.

Díky své milé a přátelské povaze a příjemnému vzhledu je často členem domácnosti jako rodinný pes. Ale zvláště majitelé těchto pejsků by si měli uvědomit, že tento lovecký pes potřebuje zaměstnat tělo i mysl, a tak by mu měli zajistit odpovídající činnost, při které vyčerpá svoji energii a bude nucen „přemýšlet“- stačí při tom např. míček na aportování, který se dá nejen házet, ale i schovávat (fantazii pro psí zábavu se meze nekladou) . Jen tak bude rodina se svým psím členem ( a on s nimi) velmi spokojena.


Centaine a její úlovky